Bohuslava Šenkýřová, fotografka
zápisky z cest > léto 2001
Indočína
Rozhovor pro Xadonii (říjen 2001)
Letošní dovolenou jste trávila v Indočíně? Je snadně se tam domluvit? Umějí tamní obyvatelé anglicky nebo francouzsky?
Problém s dorozumíváním jsem nepocítila. Nutno podotknout, ze jsem komunikovala převážně se svými dvěma italskými přáteli (italsky) a ostatní konverzace („primitivní“) probíhala anglicky, a co jsem potřebovala sdělit, to jsem sdělila.
Jsou země, co jste navštívila, typickými zeměmi dvou tváří: jednou – okázalou – pro turisty a druhou – krutou – pro své obyvatele?
Nevím nic o dvou tvářích. Všechny země, které jsem v Indočíně navštívila (snad s výjimkou Thajska), mají jednu tvář a ta je pro našince zvláštní. Zatímco do jižní Afriky, kde jsem byla loni, bych se ráda vrátila, protože se mi tam strašně líbilo, do Indočíny bych se asi nevracela. Zatímco v jižní Africe vidíte vedle chudých i na naše poměry bohaté lidi, v Indočíně vidíte jenom chudé. Buď jsem tu druhou, bohatší tvář nepoznala – a já tam viděla to, co může vidět běžný turista – anebo tam není. Život v Indočíně je velmi rozdílný od života tady – žije se tam na ulici... do Indočíny bych už asi znova nejela.
A kam ano? Do Jižní Ameriky?
Ano, do země Aztéků, Inků, do Peru..., takže samá exotika.
Co Vás překvapilo na těchto zemích – řekněme na Vietnamu?
Vietnam mě mimo jiné překvapil tím, jak se tam hodně droguje (v Laosu nebo Kambodži jsem se s tím nesetkala). Na ostrově Cat Ba byla cesta k pláži lemovaná použitými injekčními stříkačkami... Vietnamci mě také překvapili svojí hyperaktivitou.
...jsou hyperaktivní spíše v práci, nebo v soukromém životě?
Soukromý život jsem neviděla. Vietnamci už od brzkého rána vyrážejí do ulic – silnice jsou ucpané koly a motorkami, auta tam jsou velmi zřídka – to je koberec, který jezdí jakkoli: i v protisměru... My jsme z toho byli vyděšení, to je pro Evropana nepochopitelné.
Dobrodružné. – Jaký byl ten Váš adrenalinový zážitek?
Jízda na řece Mekong na takové úzké lodičce. Mekong je veletok, naprosto kalný, plný spadaných větví a vodních vírů, kde každou chvíli proud přichází odněkud jinud, byla jsem ráda, že jsme se nepřevrátili. Ale celá jízda po řece byla výjimečná a trvala šest hodin.
A druhý zážitek, později jsem to nazvala „motokros“: jízda s Vietnamci na motorce. Oni jsou dobří řidiči, ale.... Cesty tam v podstatě neexistují – to je jako motokros: udusaná hlína, po dešti samé bláto, kopcovitý terén, každou chvíli se tedy muselo sesedat, chvíli jet korytem řeky, jinak i po kamenech, do toho déšť: viditelnost na tři metry, nalevo stometrový sráz, kde dole burácelo moře... Přitiskla jsem se ke svému vietnamskému (mladému) řidiči, zavřela oči a věřila, že to přežiji – a nebyl to nějaký několikasetmetrový úsek, ale zhruba 25 kilometrů . A přežila. Lidem je třeba občas věřit.
A co lidé, země, památky?
Samozřejmě jsme navštívili i nejznámější – Ankor v Kambodži – dávná města – dnes ruiny zarostlé džunglí, ale na náklady UNESCA jsou některá místa vysekaná a zpřístupněná pro turisty. Je to oblast rudých Khmerů, oblast, kde není doporučováno opustit turistické trasy, protože je to nebezpečné. Což jsme i okusili: sjeli jsme z turistického centra mezi domorodce a těm se nelíbilo, že je chceme fotit – bylo lepší je opustit...
Mají země Indočíny nádhernou, turistikou a průmyslem netknutou přírodu? Jak vůbec vypadá tamní příroda? A jak průmysl?
Jak kde, každý ten stát je trošinku jiný. Státy spojovalo tropické podnebí a monzuny.
Pokud jde o přírodu, tak se mi nejvíc líbil Laos. Turisticky známý Luang Prabang, a pak jízda autem do hlavního města Vientianne – 400 km džunglí. Laos je poměrně hornatý, o průmysl tam nezavadíte, je to zemědělský stát, každý si tam obdělává svá políčka, chová zvířátka, bydlí v chatrčích.
Ve Vietnamu jsem viděla i továrny, asi se tam dost investuje – v Hanoji a dalších velikých městech. Častěji jsou ale vidět velká rýžová pole a pěstování citrusů.
Úplně nejchudší je Kambodža a Laos.
Jak byste popsala vietnamskou kuchyni? Její hlavní části, speciality....
Já nejsem člověk, který by zkoušel exotická jídla. Na svých exotických cestách mám heslo: přežít! Moje strava ve Vietnamu byla ovoce, ryby, rýže. Jinak, co si objednám, to obvykle sním. Exotická jídla – to pro mě není...
Vietnamská kuchyně je výborná, zejména ryby. Všem ji doporučuji. Nejvíc jsem si užívala mořské ryby – všechno je tam čerstvé...
Ale Kambodža a Laos, to tedy... Já končila u ovoce a rýže, bez masa – tam se všechno dělá na ulici, kolem toho lítají mouchy... Jenom to vidět – už člověku přestává chutnat...
A co pití – co se ve Vietnamu pije, řekněme tak, jako u nás pivo?
Pivo se tam asi také pije, já pila – jako abstinent – vodu, samozřejmě oficiálně prodávanou, balenou. To je základ pro přežití.
Jednou jsem v Laosu ochutnala jasmínový čaj. Byl fantastický! V obchodě jsem si ho koupila a uvařila později doma, ale to už nebylo ono, jako v té hinduistické restauraci, kde se sedělo na zemi, hořely svíčky, hrála orientální hudba....