Promoce
Jsou životní situace, v nichž žádné z rozhodnutí, které můžete přijmout, není ideální. Takovým bylo i naše rozhodnutí zrušit slavnostní promoce v Praze. Týden před jejich konáním se nám podařilo, díky příznivé epidemiologické situace v krajích, předat diplomy šťastným absolventům ve studijních střediscích Most a Karlovy Vary. V Praze to rostoucí křivka nakažených neumožnila. Museli jsme, jako zodpovědní pořadatelé, zvážit zdraví absolventů a jejich rodin, ale i našich zaměstnanců. A právě toto hledisko a naše povinnost zajistit výuku v podzimním semestru převážily. S těžkým srdcem, vždyť poprvé v historii univerzity jsme se nemohli rozloučit s těmi, kterým jsme věnovali náš čas a naše úsilí, jsme rozeslali e-mail všem absolventům. Reakce byly různé, některé s pochopením, některé s pocitem, že jsme měli udělat něco jinak a některé vysloveně odmítavé. Možná i díky nim jsme si uvědomili, při vnitřní diskusi, že naše rozhodnutí bylo správné. Dovolte, abychom se s Vámi podělili o jednu z reakcí, kterou jsme dostali. Proč právě s ní? Protože obsahuje i naše pochybnosti a nejistoty a protože nám nakonec dává za pravdu. A to je dobrý pocit.
Vážená paní rektorko.
Je mi velice líto, že jste zrušila promoci, neboť je to takové tradiční slavnostní zakončení studia, na které jsem se, stejně jako bezesporu ostatní studenti, velice těšila.
Je ale pravdou, že jsem stejně jako Vy zvažovala přítomnost svých blízkých na promoci, neboť jsem s sebou chtěla vzít svého syna, který má však mnoho zdravotních problémů, a svoji maminku, která ale patří do rizikové skupiny seniorů. Pro oba dva by tak byla přítomnost na takovéto akci s ohledem na nárůst výskytu korony nebezpečná. Hodně jsem tak přemýšlela, jak to udělat, neboť jsem ani jednoho nechtěla o promoci ošidit, zároveň jsem však s ohledem na situaci vnímala vysokou rizikovost jejich účasti na promoci.
S ohledem na stálý nárůst pozitivních případů nákazy proto vnímám, že Vaše rozhodnutí bylo jedině správné. Pevně doufám, že se situace zlepší, a že se budeme moci sejít s ostatními studenty v lepší době a zavzpomínat na dobu studia a zároveň i svým "učitelům" alespoň dodatečně poděkovat za znalosti, které nám předali, a za věnovaný čas.
Dovolila bych si Vám, prosím, alespoň touto cestou poděkovat za náročné, ale zároveň velice krásné dva roky, které jsem mohla ve Vaší škole strávit, a zejména pak za tu čest chodit na přednášky a přebírat znalosti od takových kapacit, jako je třeba pan docent Mates.
Znovu moc a moc děkuji. Budu na Vaši školu ráda vzpomínat.
S pozdravem a přáním krásného dne
Eva Čapková
