Monografie Bohatství a chudoba jako problém (Valenčík, R. a kol., Praha: VŠFS, 2020. Edice SCIENCEpress. ISBN 978-80-7408-201-6) uzavírá cyklus šesti odborných knih zpracovaných postupně od roku 2014 týmem působícím při teoretickém semináři Ekonomie produktivní spotřeby na VŠFS. Plný text ke stažení každé z nich je dostupný na stánkách mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání.
Jejich společným jmenovatelem je konkretizace a zdůvodnění hypotézy, že globální společnost se nachází v období zásadní změny srovnatelné s průmyslovou revolucí (či spíše ještě výraznější), kdy se dominantním sektorem ekonomiky stává sektor produktivních služeb (služeb orientovaných na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností). V rámci toho dojde ke změně charakteru ekonomického růstu, který bude dynamický a současně trvale udržitelný (přesněji řečeno neomezený), dojde i k řešení problémů spojených a rozdělením společnosti na bohaté a chudé.
V jednotlivých monografiích je výše uvedená změna analyzována z hlediska:
- změn v charakteru ekonomického růstu,
- komplexu reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění (systém vzdělání, péče o zdraví, penzijní systém), které jsou podmínkou růstu role produktivních služeb,
- identifikování bariér změn,
- srovnání s koncepcí Průmyslu 4.0 a dalšími vlivnými koncepcemi budoucího vývoje,
- prezentování ekonomie produktivní spotřeby jako přesahu hlavního proudu ekonomické teorie a jako základního teoretického nástroje ekonomiky založené na produktivních službách,
- vytvoření rovných podmínek pro nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka,
- změn v oblasti spotřeby z hlediska její produktivní funkce i naplnění skutečného prožitkového bohatství člověka, včetně existenciální dimenze vztažení života člověka k naplnění smyslu jeho bytí.
- odpovědi na otázku, čím začít, pokud jde změny ve směru ekonomiky založené na produktivních službách.
Šestá, závěrečná monografie vychází z paralely s řešením jedné z nejzajímavějších otázek vědy, která trápila astronomy přes 400 let: „Proč je v noci tma?“ (když je Vesmír, podle Epikura, nekonečný, což z banality dělá zapeklitý problém). Z hlediska bohatství a chudoby (analogie světla a tmy) se zdánlivě triviální odpovědi mění v hodně zapeklitou otázku: „Proč investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním schopností člověka nejsou využívány podle míry jejich výnosnosti?“ (v „epikurejské“ ekonomii, ve které se s vývojem společnosti k tomu vytvářejí předpoklady v oblasti technologií a historický vývoj směřuje i ke zdokonalování mechanismů trhu). Monografie ukazuje, jak uvedená otázka souvisí s nejvýznamnějšími problémy současnosti a jaké mé obecné řešení.
Z monografie Bohatství a chudoba jako problém (knihu si můžete stáhnout zde) vybíráme malou ukázku, která dává určitou představu o tom, jak je chápáno přirozené bohatství života člověka:
Připomeňme, že hédonismus je etické učení, podle kterého je dobro to, co lidem poskytuje rozkoš nebo je zbavuje utrpení a podle toho je jejich chování motivované výlučně snahou získat slast a vyhnout se strasti, přičemž rozum má sloužit jen k účelu hledání slasti a tuto činnost optimalizovat. Aristoteles tedy neučil hédonisticky, i když slast uznával jako základní požitek člověka. „Aristoteles blaženost vyjadřoval jako vyrovnanost, spokojenost, sebeúctu, úctu k jiným organismům, nejen k člověku, přizpůsobivost, kde největší životní moudrostí je akceptování a respektování životních okolností bez toho, že by se s nimi někdo trápil.“ (Mihola, 2012) Spotřební hédonismus (mj. vhodně vytvořený pojem) charakterizuje současnou ekonomiku velmi přesně. Ekonomika se „zadrhla“, spotřeba nevyúsťuje v rozvoj schopností člověka, vývoj je setrvačný ve smyslu hromadění statků zatěžujících přírodu. Oblast, kde se uskutečňují transakce, se ne náhodou mění v zábavní parky se vším všudy. Hédonismus, který tedy chápeme jako touhu po blahu, štěstí, či jako stav blaženosti, je jednou ze základních antropologických konstant. Touha po blahu je přirozenou a jednou z nejdůležitějších lidských potřeb. Blaho je takový stav lidské existence, který obsahuje biologickou i duchovní vyrovnanost, uspokojení, radost, pocity štěstí. Touha po blahu každého jednotlivce, je součástí jeho identity a je proto spojena s nezbytnou mírou hledání vlastní identity. Touto identitou v podmínkách nevyvinuté pospolitosti, v podmínkách, kdy investiční příležitosti spojené s rozvojem, uchováním a uplatněním investičních příležitostí, kterými lidé disponují, nejsou využívány podle míry jejich výnosnosti, může mít a zpravidla mívá podobu sobectví. Stav blaženosti lze dosáhnout různým způsobem. Někdo třeba maximalizací nákupů, někdo jiný bude mít potěšení z toho, o čem se zpívá v závěru filmu „Císařův pekař“: a děti pro radost, a radost pro děti...
Nemusí tedy vždy jít o „sobectví“. Sobectví tj. myšlení na sebe na vlastní potřeby a zájmy, je možno v základním významu nahlížet jako na nezbytný nástroj uchování lidského života. A. Randová ve své knize Ctnost sobectví (2014) zastává názor, že sobectví vylučuje jakoukoliv formu obětování, že člověk má jednat racionálně tak aby mohl v klidu žít a dosahovat štěstí. Rozumné jednání při tom nevylučuje pomoc druhým, či charitu, jde však o individuální a racionálně zdůvodněné a svobodné rozhodnutí o takovém jednání. Čemuž lze rozumět tak, že i altruistické činy mají smysl, pokud tomu kdo je vykonává, přinášejí uspokojení, či pocit blaha. Nejsou ale v žádném případě jakousi vnější povinností, nebo dokonce jen systémovou či morální normou, nejsou určeny nějakými vnějšími všelidskými hodnotami. Úvahy A. Randové jsou inspirující, ale bez pochopení toho, jak se vyvíjí struktura prožitků, tj. to, co subjektivně vnímáme jako „slasti a strasti“ či „potěšení“, jak se ze stávajících prožitků rodí nové prožitky, se odpovědi na ně nedobereme. (s. 76-77)
