Diplomové práce se v poslední době staly významným politickým faktorem nejen u nás, ale například i v Německu, na Slovensku a v dalších zemích. Pokud je někdo přistižen, že svou diplomovou práci z větší části opsal a zdroje neuvedl, má ostudu a někdy musí ze své pozice i odstoupit. Poslední série těchto afér na Slovensku už se zdá být za hranicí absurdity a tam je možné všechno – dokonce i plagiátorství přiznat, omluvit se ... ale titul si ponechat a ve funkci zůstat.
Nezabývám se politikou, ale je mi divné, že se nikdo nezamýšlí nad kvalitou studia a systémem obhajování bakalářských a diplomových prací. Kdyby podobné odhalení potrefilo některého z našich absolventů, rozhodně bychom se cítili odpovědnými a naše systémy bychom důkladně prověřili.
Neprůstřelný proces
Zatím ale zřejmě fungují dobře a nejsou nijak složité: každá závěrečná práce je zadávána na konkrétní téma, které navrhují, posuzují a schvalují akademičtí pracovníci univerzity. Student má určeného vedoucího práce a oponenta – opět lidé vybraní a schvalovaní vedením školy. Vedoucí práce může studentům poradit se strukturou, obsahem, vede je při práci s odbornou literaturou, včetně výběru.
V konečné fázi je text práce podroben analýze textu na speciálním softwaru, který odhaluje citace (shody s jinými texty). V textu nesmějí shody přesáhnout osm procent celkového rozsahu. V případě, že vedoucí práce s obsahem nesouhlasí nebo v něm najde podobnou závadu, nedoporučí práci k obhajobě. Totéž, nezávisle na něm, dělá oponent. Teprve pokud závěrečná práce projde tímto „sítem“, je připuštěna k obhajobě, kde se studentům kladou doplňující otázky a kde se student musí vypořádat s připomínkami oponenta a přesvědčit tříčlennou komisi.
Postup je stanoven příslušnými předpisy, které však lze dodržovat s různou intenzitou. My jsme nekompromisní. Každý rok máme několik studentů, kteří nedostanou příslušný zápočet, protože je k obhajobě nepustí buď vedoucí jejich práce, nebo oponent. Máme i studenty, kteří ani s doporučením k obhajobě svou práci neobhájí a musejí ji přepracovat. Závažné přestupky (zejména plagiáty) řeší disciplinární komise a závěr může znít až podmínečné vyloučení či vyloučení ze studia.
Přijímat tato rozhodnutí není lehké. Každý pedagog má samozřejmě radost, pokud student absolvuje bez potíží a s lehkostí. Každý ovšem také ví, že přehlížení nedostatků, benevolence a protekce se vrací jako bumerang. Myslím, že mnozí z těch, kteří kvůli odbyté závěrečné práci čelí útokům médií, odstupují z funkcí a vysvětlují svým dětem celou tuto ostudu, by zpětně moc rádi svou práci přepracovali, lépe promysleli a znova obhájili.
Vzdělávání nad politiku
Když se před deseti lety psalo o rychlostudentech na právnické fakultě v Plzni, padlo podezření i na naši univerzitu. Nechali jsme tehdy provést nezávislé kontroly (MŠMT a Akreditační komisi), které potvrdily neprůstřelnost našich systémů, a i když u nás vystudovalo několik veřejně činných osob, žádný podobný případ se nevyskytnul.
Útoky na nás neuspěly. Přísné podmínky státních závěrečných zkoušek chrání školu, chrání studenty, a tak jsou v konečném důsledku i naším nejlepším doporučením. Jestli padne sem tam nějaký politik možná není tak závažné. Pokud by však ztratil důvěru vzdělávací systém, byla by škoda nedozírná. Jestli padne nějaký politik, možná není tak závažné. Pokud by však ztratil důvěru vzdělávací systém, byla by škoda nedozírná.
Lidové Noviny Praha 27.07.2020, Bohuslava Šenkýřová
